Obsah

Charita 2019

Projekt "Ruku v ruce"

Logo projektu

Exkurze do Charity Opava očima žáků 7. ročníku

Charita

Dne 25. 4. 2019 jsme se vydali do chráněných dílen v městě Opava. V chráněných dílnách jsme si prohlédli práci postižených lidí a musím říct, že jejich výrobky jsou vskutku nádherné. Ukázali nám své keramické dílny, kde například modelovali hliněné koule nebo mísy, a také šicí dílny, kde vyráběli např. dráčky pro hasiče. Mohli jsme si vyrobit odznáček, na který jsme si nakreslili, co jsme chtěli. Na konci naší prohlídky jsme jim uspořádali představení, kde jsme zpívali, hráli na hudební nástroje a Viki dělala triky s kartami.

Nyní jsme měli chráněné dílny za sebou a vydali jsme se do domova pro nevidomé, kde se učí žít normální život v rámci možností. Měli různé vychytávky, např. na zalití vody speciální bzučák nebo přístroj na rozeznávání barev. Měli i vlastní program do počítače a tiskárnu v Braillově písmu.

Myslím si, že tato zkušenost donutila většinu dětí k zamyšlení nad tím, jaké mají štěstí, že se nenarodili s mentálním ani fyzickým postižením, a více si váží života.

Pokorný Filip, 7. B

 

Charita 2019

Do dnešního dne jsem si myslela, že tito lidé se svým postižením nic nedokáží, ale tento výlet mě dostal z omylu!
Dne 25. 4. 2019 jsme navštívili Charitu Opava. Když jsem se dozvěděla o tomto výletu, bála jsem se jet. Ale nakonec jsem to zvládla. Jako první jsme navštívili charitu s tělesně postiženými lidmi. Paní, která nás provázela, nám jako první ukázala dílnu. Výrobky byly nádherné a těžké na výrobu. Nejenom že jsme viděli samotné výrobky, ale také pece, ve kterých se keramika vypalovala, a jak se keramické výrobky postupně brousí.
Pak nás paní provedla budovou, kde se vyráběly plastové hračky. A potom nás čekala samotná návštěva postižených lidí. Byli velice milí, ukázali nám také, co všechno vyrábějí. Já jsem si zkusila vyšít srdíčko. Mohli jsme si také udělat vlastní placky. Což mě potěšilo. Později jsme se odebrali ven. Každá třída si měla připravit vystoupení a předvést ho. Na závěr jsme jim zazpívali a dali jim velké perníkové srdce.
A vyjeli jsme do Vlaštoviček, kde byli nevidomí lidé. Paní průvodkyně nám tam ukázala pomůcky pro slepé, např. hůl, abecedu, kalkulačku nebo rozpoznávač barev. Překvapilo mě, že slepí lidé používají i počítače. Opět jsme zazpívali, předali srdce a mohli jsme jet domů.

Díky tomuto výletu se těchto lidí již nemusím bát. Zjistila jsem, že jsou to normální lidé, akorát na pohled jiní. Teď si jich o mnoho víc vážím. Líbí se mi, že mají úsměv na tváři, který je nikdy neomrzí. Dokážou se těšit ze života a to se mi líbilo nejvíc. Byl to super výlet!

Vinárková Beáta, 7. B