Slohová práce

Ráda čtu zajímavé příběhy, zajímavá zamyšlení. O to víc, když je autorem textu někdo, koho znám. Nedávno jsem v hodině slohu zadala úkol napsat krátkou úvahu na téma "Co bych chtěl/a mít." Beáta Vinárková z 9. B ukázala, že dokáže v člověku rozproudit emoce, přinutit k zastavení a přemýšlení. Zkuste to i vy.

Mgr. Lenka Mainušová

ÚVAHA

Co bych chtěla mít

Chtěla bych, aby se svět otáčel naopak.

Chtěla bych umět čarovat a všechno zlé udělat něčím neexistujícím.

Chtěla bych, aby lidé byli pozitivní a měli negativní test na covid-19.

Chtěla bych, aby si lidé uvědomili, že každý z nás znamená všechno a přitom nic. Protože   ͈Naše duše těžko říct, co v nich je, ale jsou z jednoho kusu.“ (Emily Brontëova, Na Větrné hůrce)

Chtěla bych, aby byla čím dál větší pravda v tom, že   ͈V jednoduchosti je krása.“, a aby se lidé radovali i z těch nejmenších drobností.

Rozsáhlý text:

Chtěla bych, aby se svět otáčel naopak. – Třeba by vše fungovalo jinak. Nejen, že by noc a den začínali v jinou dobu, ale třeba by se výrazně změnily v našem životě i další věci.

Chtěla bych umět čarovat a všechno zlé udělat něčím neexistujícím. – Kdybychom žili v době, kde lidé věří na čarodějnice, a další tyto magické věci, určitě by nebylo těžké se této věty držet. Stačilo by chovat se pozitivně, chovat se tak jak bychom chtěli, aby se k nám chovali ostatní, a jednoduše jít svému štěstí naproti a vyhýbat se zlým věcem. Jak prosté. V té době nebyly internety, ani pořádní vědci, kteří by Vám dokázali, že nejste čarodějnice, blázen, že se pletete Vám dokázali upálením. Proto si někdy přeji, abychom byli ve světě, kde není blázen ten, kdo věří, že někdy se dá zlým věcem vyhnout a nenechávat se jimi ovládnout. Pokud se z našeho světa stává to, v co věřím, potom nastává problém, že čím víc bojujeme, tím víc zlo ovládá úplné maličkosti.

Chtěla bych, aby lidé byli pozitivní a měli negativní test na covid-19. –   ͈Pozitivní“ toto slovo dnes slýcháváme úplně všude. Před dobou   ͈covidovou“ se toto slovo objevovalo poměrně vzácně. Já osobně můžu spočítat na prstech jedné ruky, kolikrát jsem slyšela   ͈Stále má pozitivní náladu.“, a další příklady. Dnes mohu slyšet   ͈Má pozitivní test.“, vždy když to uslyším, uvědomím si, jak moc velký rozdíl v tom je. Mít pozitivní povahu je k nezaplacení. Ovšem je k nezaplacení mít pozitivní test?

Chtěla bych, aby si lidé uvědomili, že každý z nás znamená všechno a přitom nic. Protože   ͈Naše duše těžko říct, co v nich je, ale jsou z jednoho kusu.“ (Emily Brontëová, Na Větrné hůrce). – Když se zamyslím nad existencí například obyčejného žáka a obyčejného prezidenta jakéhokoliv státu, nelze si nevšimnout, že v jedné větě slovo   ͈prezident“ a   ͈obyčejný“ použít nelze. Přece jen je prezident hlava státu. Taková naše druhá máma 😊. Tudíž by to mělo znít   ͈Obyčejný žák a neobyčejný prezident.“  Jenže i z tohoto žáka může jednou být prezident, třeba celého světa. Proto si myslím, že je nezbytné slova   ͈obyčejný“ a   ͈neobyčejný“ úplně vyškrtnout ze slovníku.

Tento citát od Emily Brontëové úplně miluji. Možná proto, že jsem ho nikdy úplně nepochopila. Já ho chápu tak, že rozdíl v lidech je pouze v tom, co obsahují jejich duše, ale jinak jsou všichni z jednoho kusu. Tudíž mi z toho vyplývá, že i žák dokáže být mnohem víc než prezident.

Chtěla bych, aby byla čím dál větší pravda v tom, že   ͈V jednoduchosti je krása.“, a aby se lidé radovali i z těch nejmenších drobností. - Slovo   ͈jednoduchost“ a   ͈obyčejnost“ se často zaměňuje. Pokud si obléknu černé tričko i černé kalhoty, lidé řeknou, že je to   ͈obyčejné“, taktéž proto, že mi černá nesluší. Ale pokud si na sebe obleču černé kalhoty a různobarevné tričko, člověk může říct, že je to   ͈jednoduché, ale krásné“. Proto je důležité, aby si každý ten rozdíl uvědomil.

(Text bez jazykové korektury)

                                                                                                                                    Beáta Vinárková, IX. B